Divadelní adaptace pozoruhodného norského filmu v sobě spojuje prvky psychologického dramatu se sarkasticky černou komedií… aneb Po dobrém občas nezmůžete vůbec nic!

Geirr měl před dvěma lety autonehodu a je upoután na invalidní vozík. Jeho žena Ingvild ve snaze zachránit manželství pozve skupinu tělesně postižených, kterou vede až nechutně pozitivní a vyrovnaná psycholožka Tori. Geirr, milovník válečných filmů a Johnnyho Cashe, se však rozhodne k tvrdému protiútoku.

A tak během jediné noci dochází nejen k sebedestruktivním hrám včetně ruské rulety, pokusům o sebevraždu či ne zcela dobrovolným skokům z okna, ale především k poznávání sebe sama, skoncování s falešnou upřímností, soucitem a možná ke skutečnému „léčení“ duše.

TORI: …Ale jistě jsi v poslední době prožil něco hezkého, o čem můžeme mluvit ne?
GEIRR: V poslední době jsem ochrnutej a impotentní, takže nemám pocit, že bych zažil něco hezkýho.

(CITACE ZE HRY)

Upozorňujeme diváky, že se při představení na jevišti kouří - cigarety jsou v tomto případě považovány za rekvizity.

OSOBY A OBSAZENÍ
GEIRR: Michal Dlouhý
INGVILD: Kristýna Frejová
TORI: Apolena Veldová
MARTE: Natálie Řehořová/Eva Podzimková (původně Eva Leimbergerová)
GARD: Kamil Halbich
LILLEMOR: Jaroslava Pokorná/Daniela Bakerová
ASBJØRN: Miroslav Hruška

INSCENAČNÍ TÝM
PŘEKLAD: Jaroslava Vrbová
DRAMATURGIE: Martina Kinská, Lucie Kolouchová
VÝBĚR HUDBY: Daniel Hrbek, Martin Hejl
SCÉNA: Petr Masopust
KOSTÝMY: Lidka Limpouchová
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Ivana Dukić, Jan Potměšil, Karel Basák
PRODUKCE: Salome Geregayová
INSPICE: Blanka Popková
ASISTENT REŽIE: Blanka Popková

150. reprízu navštívil autor hry Bård Breien a odpověděl nám na pár otázek:

Máme radost, že se za námi vracíte. Je něco, čím vás inscenace překvapila? Co jste na ní ocenil?
Především jsem upřímně a mile překvapený, jaký úspěch se inscenaci podařil. Nikdy by mě ani nenapadlo, že se inscenace bude hrát tak dlouho, a kdyby mi to tehdy někdo tvrdil, považoval bych ho za blázna. Je to velmi překvapivá a úžasná věc. 

Jinak mě překvapilo, jak moc se adaptace drží filmové předlohy a jak se divadlu podařilo ji převést, aniž by neztratila nic z toho, co je pro mě důležité. I z vizuální podoby celé inscenace jsem byl dost nadšený. Vždyť na jevišti stojí celý dům! A hudba, ta se sice od té filmové liší, ale ten náhradní výběr je naprosto skvělý.

Je to jediný váš kontakt s divadlem?
Ano, divadelní hru jsem nikdy nenapsal. O Kurzu negativního myšlení jsem od začátku přemýšlel jako nad filmem, i když sevřenost děje, který se odehrává v jednom domě, mělo od začátku jisté divadelní předpoklady. Několikrát se však dělala adaptace na německých jevištích. Tohle je tedy jediný kontakt s divadlem, ale zato opravdu kvalitní.