David Košťák

Hladová země

Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost.

Soubor Švandova divadla

Délka představení:	1 hod 30 min bez přestávky
Režisér:	Štěpán Pácl
Datum premiéry:	2. 3. 2019
Datum derniéry:	13. 5. 2019

Obrazivý příběh městečka, v němž domácí pracují jen minimálně, ale o to víc se účastní hostin a oslav. Pracují za ně chlapi v dolech, kteří kutají. Požehnat jim a poslat pod zem. A jít to pořádně zapít k milé hospodské, která má téměř pro všechny a všechno dostatek pochopení.

Jsou tu ale věci a události, o nichž se tu nemluví. Nikoho nesmí ani nenapadnout, že podivná nemoc starosty, možná souvisí s heslem „po nás potopa“, hlavně ať neztrácí na důvěře a oblibě. Zvláště nejmladší generace má držet hubu a krok; moc se neptat a nerozhlížet se po jiných místech. Odtud se totiž neodchází. Proč také? Když je tu tak dobře. A bude ještě lépe právě díky novým nalezištím.

Pod povrchem ráje se však skrývá mnohem více než jen nerostné bohatství. Čím více se slaví, tím více se z temnot vynořují zapomenuté zločiny a možná také tajemný cizinec, který přišel napravit dávnou křivdu. Někteří již slyší jeho kroky. Jiným připadá až příliš povědomý.

Světová premiéra hry jednoho z nejvýraznějších mladých českých dramatiků psaná přímo pro Švandovo divadlo.

Upozorňujeme diváky, že se při představení na jevišti kouří - cigarety jsou v tomto případě považovány za rekvizity.

OSOBY A OBSAZENÍ
MARKÉTA: Andrea Buršová
STAROSTA: David Punčochář
RICHARD: Tomáš Petřík
ŠTĚPÁNKA: Denisa Barešová / Martina Krátká
PAVEL: Luboš Veselý
LÍDA: Marie Štípková
BARBORA: Bohdana Pavlíková
LAĎA: Petr Buchta
JAKUB: Filip Březina
PETŘÍK: Samuel Toman
+ hra na cemballo: Jiřina Dvořáková

INSCENAČNÍ TÝM
REŽIE: Štěpán Pácl
DRAMATURGIE: Martina Kinská
SCÉNA: Jana Kahounová
KOSTÝMY: Alena Dziarnovich
HUDBA: Jakub Kudláč
LIGHT DESIGN: Šimon Kočí
PRODUKCE: Jitka Dvořáková
ASISTENT REŽIE, INSPICE: Petra Štanclová

"Hladová země je mým pozastavením nad fenomény, které mě nepřestávají fascinovat, a na které hledím očima vyplašeného dítěte. Velké společenské změny, jež se rodí z rozmaru, zánik věcí, kterému všichni jen nečinně přihlíží... Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí. Tenhle strach ve mne v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry - strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme... Hladová země je pro mne vlastně především o tom, čím se člověk liší od stromu. To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru..."
David Košťák

„Hladová země jako obraz lidské duše bez lásky.V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného, co balancuje mezi ničivou katastrofou a životadárnou očistou. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného. Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?“
Štěpán Pácl