Český kalendář provedl diváky jednotlivými měsíci, ročními obdobími i jeho náladami. Během celého roku 2012 se na jevišti smíchovské scény představila řada vynikajících zpěváků a muzikantů, které nespojovala pouze společná práce: „V dobe, keď to vyzerá, že každý druhý človek vyšiel práve z kurzu asertivity, to boli potešujúce a vzácne stretnutia. V rieke času, vždy na pár intenzívních skúšok, v tvorivom a empatickom duchu, v tichosti rešpektujúcej silnú a inšpiratívnu poéziu“. Tak vnímal intenzivní práci na projektu jeho režisér Dodo Gombár, a dodává: „Stretávali sme sa v súčasnosti, nabitej nervozitou, podráždenosťou, precitlivelosťou hlavne k sebe samému, v časoch keď ego trieska o ego, keď už takmer nikomu sa nechce mlčať ani spočinúť a už vôbec nie otvorene pochybovať. Keď takmer každý na všetko má odpoveď a takzvaný názor.“

Spolu s Michalem Horáčkem a orchestrem pod vedením Matěje Benka zpívali kromě stálic Petry Hřebíčkové, Lenky Nové, Ondřeje Rumla a Františka Segrada také speciální hosté jednotlivých dílů - zpěvačky Katarína Koščová či Lucia Šorálová, herec a muzikant Jan Sklenář či skladatel, moderátor a herec Ondřej Brzobohatý. Květnovým speciálním hostem byl zpěvák Viktor Dyk, v červnu diváky Švandova divadla potěšil herec Csongor Kassai. Sedmý díl cyklu villonských balad ozdobila slovenská diva Szidi Tobias, zářijový večer opanovala zpěvačka Bára Basiková. Speciálním hostem říjnového dílu Českého kalendáře byl Vladimír Merta, v listopadu zazpíval také Martin Chodúr. Závěrečný, 12. díl cyklu, jenž hostil Michala Kocába, Annu Čtvrtníčkovou, Csongora Kassaie a Jana Sklenáře, potvrdil výjimečnost celého projektu, jak potvrzuje režisér komponovaného cyklu Dodo Gombár: „Som rád a vďačný, že som bol pri tom. Som tiež rád, že Švandovo divadlo sa podujalo na rolu hostiteľa tohto neovereného počinu. Že vstúpilo odvážne do neistoty. Posledný prosincový diel, so svojou elektrizujúcou atmosférou, potvrdil, že hostia (aj na javisku aj v hľadisku ) sa tu cítili slobodne a bezpečne.“

Divadelní pominutelnost autorského cyklu villonských balad nebyla pouze obecným slovním spojením, ale skutečností, kterou všichni zúčastnění přijímali s pokorou. V plánech autorů
a inscenátorů je vznik tzv. třináctého dílu Českého kalendáře – představení, které by mělo putovat po městech českých, moravských i slovenských.