MANDRAGORA (1518) je skvělým důkazem, že v renesanci to rozhodně s lidmi a tzv. morálkou nebylo o nic lepší než dnes … zvláště, když účel světil prostředky a ani duchovním nebylo nic svaté.
Kallimach šílí po krásné Lukrécii. A udělá cokoli, aby s ní strávil alespoň jedinou vášnivou noc. Ta je však vdaná za pana Mikulu a k tomu navýsost počestná. Pan Mikula šílí po dětech. A udělá cokoli, aby měl vbrzku dědice. Ostatní šílí po penězích. A udělají kupodivu cokoli. Každý holt musí přispět se svou troškou do klína! V rozkroku je síla a rozkrok nezastavíš! Kdo si nakonec při tom všem užije, kdo vydělá a nakonec z toho všeho šílení zešílí?

OSOBY A OBSAZENÍ:
KALLIMACH: Tomáš Pavelka
SYR: Martin Sitta j.h.
PAN MIKULA: Stanislav Šárský
LIGUR: Jaroslav Šmíd
SOSTRATA: Apolena Veldová
LUKRECIE: Eva Leimbergerová
FRÁTER TIMOTEJ: Milan Kačmarčík
PANÍ: Blanka Popková

INSCENAČNÍ TÝM:
DRAMATURGIE: Martina Kinská
SCÉNA: Petr Masopust
KOSTÝMY: Vlaďka Prudičová
PRODUKCE: Hana Štulcová, Andrea Pergelová
ASISTENT REŽIE: Blanka Popková
INSPICE: Blanka Popková
REŽIE: Daniel Hrbek